Už znáte blog Vendy? Velmi populární blog plný zážitků a fotografií a životních moudrostí.

PROPAGACE OBEZITY? ŠPATNĚ!

29. července 2015 v 21:21 | Em Age |  Názory
Zdravím vás!

Dnešní článek dne (nejen tento článek, o tomto tématu přemýšlím už hodně dlouho) mě dohnal k tomu, abych se vám svěřila s něčím, co už jsem chtěla na blogu napsat mnohokrát. Vždycky jsem se sepsáním váhala, protože vím, že to asi vyvolá mnoho negativních reakcí s tím, že vím, že většina lidí je spíš opačného názoru než já. Ale jdeme na to, doufám, že se najde aspoň jeden člověk, který se mnou bude souhlasit.

Klikám na různé články na serverech pro ženy i jen tak pro zábavu, kde je vyfocená modelka s dokonalou postavou a lidé v komentářích se neustále nechávají slyšet, jak nám svět médií diktuje, abychom, my ženy, byly hubené. A dokonce svět módy nám diktuje, abychom byly ještě vyhublejší. Že jediný způsob, jak někoho sbalit, je být hubená. Že hubenost je sexy. A všichni tento obraz kritizují. "Vážím osmdesát kilo a je mi to jedno, aspoň mě má můj muž za co chytit. Muži nechtějí hubené!" Argument, že "mě má můj muž za co chytit", je jeden z těch nejčastějších.

Ale mně to nepřipadá jako dobrý argument. Přijde mi, že tyto ženy atakují extrém modelingové štíhlosti dalším extrémem - a to obézní postavou či postavou s nadváhou. Budete se mnou jistě souhlasit, že když někomu jeho BMI ukazuje na podvýživu, není to nic dobrého a asi by se měl čas od času trochu víc najíst. V tom případě se mnou ale budete muset souhlasit i tehdy, že když má člověk BMI značící nadváhu až obezitu, měl by s tím také něco dělat. Třeba jíst zdravě, nebo pořád nesedět na prdeli u počítače a jít něco dělat. Protože ani jedno z toho není vůbec zdravé.

Co se tu snaží autor říct? Anorexii říká ne, zato obezitě dává evidentně zelenou. A žena na prvním obrázku rozhodně nemá normální váhu, stejně jako žena druhém obrázku. ANO by se tedy nemělo říct ani jednomu z nich!! ANO by se mělo říct zdravému tělu se zdravou váhou!


A to není názor jen nějaké devatenáctileté puberťačky. Nadváhu hlavně mladých holek kritizuje i moje máma, a to dost ostře. Pracuje v pražské škole a dennodenně vídá holky, kterým přetékají špeky z příliš upnutých kalhot a zpod příliš krátkých triček, a přesto neustále stojí u bufetu a kupují si Coca Coly a čokoládičky. Jsem si jistá, že kdybych začala hodně tloustnout, že by mi o tom řekla a že by mi i poradila, abych s tím začala něco dělat - protože obezita nikomu, prostě NIKOMU nesvědčí. Mamka si to uvědomila taky z vlastní zkušenosti, kdy nebyla spokojená s váhou, kterou měla. Začala tedy zdravěji jíst a častěji běhat a jezdit na kole (to je vše!) a zhubla ze 72 kg na krásných 65 kg. Nadváha není dobrá jak esteticky, tak zdravotně. A já jsem za její postoj ráda.

Tímto postojem se jeden rozhodně nesnaží nabádat druhého, aby okamžitě začal počítat kalorie a počal držet drastické diety. Ze zkušenosti vím, že k udržení přijatelné postavy se stačí nepřežírat, dbát aspoň maličko na zdravou stravu a občas se jít ven i "proběhnout" místo sezení u počítače nebo u televize. Také se nikoho nesnažím nabádat, aby si něco odpíral - ale všeho s mírou. Odsud potud. Máte rádi sladké? Klidně si dejte sladké každý den, ale v menším množství - a vyvažte sladkosti něčím zdravějším a navečer se běžte projet na kole.

Odsuzování modelek - "jsou to všechno anorektičky!", kapitola sama o sobě! Proč, proboha? Vidíte snad například na mé oblíbené modece Karlie Kloss nějaký důvod, proč by se měl člověk ohledně ní znepokojovat s anorexií? Karlie má krásnou postavu a rozhodně není "kost a kůže", jak se často Češi na Novinkách ohledně modelek nechávají slyšet. Má krásné pevné nohy, tak akorát velké, hezky pevné břicho a prsa. Karlie Kloss rozhodně anorektička není. Jen tak trochu závislá na pohybu. Její den je opravdu velmi aktivní, nechala se dokonce slyšet, že bez pohybu si nedokáže představit život. Její životní styl je tedy velmi zdravý.


Samozřejmě, že se mezi ženami najdou i extrémy, jako na následujícím obrázku. To ale neznamená, že být modelka = být anorektička. Pro mě "být modelka" = "mít zdravou životosprávu a být velmi aktivní, udržovat si pevné a zdravé tělo". A že takových modelek najdete! Je jich většina.


A závěr? Neměla by se propagovat podváha, ale ani nadváha! Obrázky s obézní ženou a s nápisem "Love Your Body" rozhodně nejsou dobrým příkladem pro absolutně nikoho.

Jaký na to máte názor vy?

Myslíte, že propagace nezdravého těla, ať s podváhou či nadváhou, je to "pravé ořechové"?

Milujte své zdravé tělo!


 

ZPÍVÁM "GIRL CRUSH" OD LITTLE BIG TOWN

26. července 2015 v 13:03 | Em Age
Zdravím vás!

Oficiálně druhý článek na svém novém blogu zasvětím jednomu ze svých koníčků, a to je zpívání. Abyste věděli, v poslední době se mi vyplnil velký sen, a to zpívání v kapele - určitě někdy přidám, jak zpíváme společně. S kapelou zpíváme hlavně starší české country písničky, ale nevadí, s doprovodem kytary a basové kytary je to pěkné. Kor když se k nám přidá bubeník, ale on přijde jen někdy. Na zkoušky chodíme právě v tomto sále; a tak mám k dispozici i mikrofon.



Little Big Town je kapela, o které jsem bohužel dosud neslyšela. Dozvěděla jsem se o ní až tehdy, co jsem objevila písničku Girl crush, kterou jsem kupodivu poprvé neslyšela od nich, ale od svých oblíbených YouTube zpěvaček, Megan & Liz. Girl Crush je jedna z nejkrásnějších písniček, jaké jsem kdy slyšela. A dost se mi líbí i ve verzi, kterou jsem zazpívala já.


Někteří na tuto písničku nadávají, že je prý o lesbách (nějací homofobové). Písnička je ale velmi důmyslnou metaforou, kde zpěvačka zpívá, že vlastně chce být jako ta žena, se kterou je ten, do kterého je zamilovaná.

I want her long blonde hair,
I want her magic touch
Yeah, cause maybe then you'd want me just as much.

Chci její dlouhé blond vlasy,
chci její magický dotek,
jo, protože možná pak mě budeš chtít právě tolik.

Znáte písničku v originále?

Líbí se vám můj cover?

Chtěli byste i videa se skupinou?


EM AGE A SVĚT PRÁZDNÉHO OSTROVA

20. července 2015 v 21:51 | Em Age |  Deník
Zdravím vás!

Dnešek, 20. červenec, je pro mě memorálním datem. Založila jsem si zhruba pátý blog za svůj život, a to tento. Zrušením svého předešlého tříletého, vymazleného děťátka, jsem trpěla jako nikdy předtím. Uvědomila jsem si, že blog je moje největší záliba. Kam se na něj hrabou knihy, chemie, psaní či mineralogie. Uvědomila jsem si, že každým dnem přemýšlím o tom, co bych na něj mohla napsat a že kažodenní životní zkušenosti se už podvědomě snažím přetransformovat do nového blogového článku.

Kdysi, před tolika měsíci zpětně, jsem byla přesvědčená o tom, že empty--island bude mou součástí až do nejdelší smrti, ano, tak vážně jsem svou internetovou stránku brala. Byla mojí součástí, asi tak jako ruka či noha, a proto se nebojím vám přiznat, že její ztráta mě bolela víc, než dovedu popsat, a ještě víc mě moje spontánní akce překvapila, - možná i to je důvod, proč se dnes snažím utvořit novou stránku na co nejpodobnějším místě.


Kam dál

Reklama